Malá rekapitulace výtvarnického života
myslím, že posledního června se při odchodu ? útěku ? úprku ? ze školy za sebou ohlédli jen deváťáci…aspoň někteří, snad…Na začátku září si ale mnohý s nostalgií vzpomene, jaké to bylo: když jsme pekelně zmokli na plenéru a rozmočily se nám desky, když Tonda dělal Musorgského na vernisáži v Jelení, jak božsky vařili na Husovce a jak jsme byli lyžovat a jak. ..
Ano, září je vhodná doba na ohlédnutí a připomenutí všeho, co jsme si užili.
Výstavy a vernisáže už přestaly být vzácností, spíš se leckdo podivuje – co pořád děláte, už jste dlouho nic neměli ? No, pravda, nenudíme se. Snad jen střední výtvarné školy jsou schopny konkurovat nám počtem výstav : výstava v Jelení, v Makromolekulárním ústavu, v botanické zahradě a letos hned dvě tématicky odlišné výstavy na Zahradní slavnosti, kromě toho obrázky do aukce a časově náročná příprava výrobků na Vánoční trhy, jsme prostě pracovití lidé..
Vlastně přesně před rokem jsme se předváděli s přehlídkou na Ladronce a s absolutní profesionalitou zvládli absurdní chybu zvukaře, který smíchal hudbu dvou přehlídek – ledový klid modelek zachránil situaci i život učitelky, která se potácela se srdeční zástavou,přesto ale stačila zvukaře uškrtit,vzkříst a přinutit,aby to napravil (a to jsou ty okamžiky, na které se pak vzpomíná na třídních srazech ).
Krásný podzim dovolil uspořádat malování v plenéru, to si rozhodně užili všichni zúčastnění a vzpomínali ještě v červnu na letním plenéru.
(nepochopím, proč se říká letním, když je tam vždycky zima jako v psinci a nejfrekventovanějším kusem oděvu je čepice)
Zima ve škole rozhodně nedovolila zimní spánek, jednak proběhly ony zmiňované Vánoční trhy a taky Výtvarné dílny pro adopci na dálku, náš indický studet úspěšně prošel na vyšší typ školy a my jsme mu malováním vydělali na další studium.
Zimní čas taky znamená soukromé peklíčko pro deváťáky, kteří směřují na střední výtvarné školy, kreslili a kreslili a kreslili..a pak se většinou dostali, kam chtěli.
Jaro je období alergií a výstav, tak jsme zase vystavovali a kýchat chodili do skleníků v botanických zahradách, kde kromě alergenů létali i motýli, tropičtí ,ohromní a kupodivu zrození pro modeling – seděli dlouho, předlouho – dokud kresba nebyla dokonalá.
Psát o Zahradní slavnosti je asi nošením dříví do lesa, všichni jí viděli a kdo neviděl, určitě o ní slyšel. Málokdo z nezasvěcených si ovšem dovede představit, kolik je za tím jediným dnem skryto dřiny.
Ti ale, kteří prošli peklem nácviku choreografií, instalací objektů a chystání výstav, teď hravě zvládnou drobnosti typu organizace mezinárodního sympózia nebo svatby pro devadesát lidí.Všechno ostatní je prostě brnkačka.
V závěru školního roku výtvarníci svorně odjeli na „letní plenér“,společně jsme mrzli, společně pracovali a společně hráli hry, u ktrých se nikdo nezranil, ačkoli klidně mohl. Dá se říct, že společně nás bolela břicha,dílem proto, že jsme se spolu strašně nasmáli, dílem proto, že nám neskutečně skvěle vařili, takže jsme se neuváženě přejídali.
Člověk by řekl, že už toho všeho stačilo, ale po návratu z plenérů nás znovu čekala práce – museli jsme vystěhovat obě výtvarné dílny, protože o prázdninách se všechno změní – osvětlení, nábytek a tak.
Deváťáci zatlačilli slzu – proč až teď, když odcházíme ? Cha! Právě proto, milé děti!
Nové třídy budou nachystány pro nové žáky, snad jich bude dost .
Kromě nových úchvatných pracoven jim můžeme totiž nabídnout i něco daleko lepšího.
Že nevíte co ? ( Kdo vás to učí češtinu, že nerozumíte textu?? ) Přece nabízíme možnost prožít školní léta tak, aby bylo na co vzpomínat.
Září 2007
